Ostravština

Napsáno: 20.02.2019    


Kategorie: Zdraví  -  Filosofie





Hlavni zasadou je, že ostravština nema dluhe samohlasky a už vubec ni suhlasky. Všechna slova se vyslovuji razně a kratce, bo na vic neni čas. Specificke je použivani předložky "do". Ostravak nikdy neřekne „ jdu k holiči“ nebo „jdu k doktorovi“, ale vždy a jedině „idu do holiča“ či „ idu do doktora“. Zde je pravděpodobně patrny vliv angličtiny : „ go to the…( hell )“. Velmi časta je debata, zda některa slova psat s tvrdym „y“ nebo měkym „i“. Sama ostravština, podobně jako život a robota obyvatel, kteři ji mluvi, je tvrda. Nazornym přikladem sporu je svar o podobu slova „cycek“. Nebo „cicek“? Po vyčerpavajici debatě autoři kursu došli k zavěru, že rozhodujici je velikost. Menši, do velikosti č. 3, jsou tvrdši, a tedy „y“. Velke – čisla 4 až 10 – jsou přirozeně měkči a tedy pišeme i vyslovujeme „i“. U slova „cyp – cip“ je to přesně naopak, hranici je velikost 12 centimetrů. Zajimava je změna, ke ktere dochazi při tvorbě přidavnych jmen slovesnych. Třeba sloveso „pustit“ ma stejny tvar, jako ve spisovne češtině, ale „puštěny“ je na Ostravsku „pusceny“. Tohle sloveso je vůbec interesantni, bo se neřika „zapnout televizi“, ale „pustit televizu, pustit radyjo, pustit vodu…“ Ostravaci se oslovuji zasadně prvnim padem jednotneho čisla. “Ty, Jarek…“. Vyplyva z toho, že ostravština si vystači s pouhymi šesti pady. Přizvuk je zasadně na předposledni slabice, a tim bohužel vznikaji problemy se spravnym akcentem u slov jednoslabičnych, kdy se přizvuk přesouva vlastně na posledni slabiku předchazejiciho slova, ktere pak ma akcent na předposledni a posledni slabice najednou. Vyslovnost je v takovych připadech dost obtižna. Zvlaštnosti ve vyslovnosti je změna „v“ na „f“ : sfeter, fčela, sfička…. Unikatem, nemajicim v českych dialektech obdoby, je vyslovovani i psani pismene „ y“ po „ř“. V ostravske vyslovnosti se (viz vyše) měkke „i“ vyskytuje sporadicky ( bijok, ist, liščit ), a tak je logicke, že se vyslovuje i piše „břyla, křyvy, břydky“ apod.
Může se hodit – zdůraznění požadavku Podivejme se tedy včil, jakym zpusobem Ostravaci zdurazňuji věty. Obvykle když česky mluvici synek potřebuje dat svemu vyjadřeni větši duraz, použije zesileny hlas (=křik) nebo rozkazovaci zpusob. Ostravak nekřiči a rozkazovaci zpusob nepotřebuje, tym padem byva i vykřičnik zbytečny. Ke zdurazněni věty uživa Ostravak specialniho slova se zurčivym „r“. Toto slovo se klade obvykle na konec věty a dava cele větě podstatně silnějši emocionalni naboj. Zkusme si to vysvětlit na praktyckem přikladě. Když Ostravaka suši, obrati se na čepmistra větou: „Ty, Jarek, dej mi pivo.“ To je klasika a pokud je požadavek brzy vyplněn, přiběh tim konči (připadně pokračuje dalšim pivem). Někdy se ale stane, že žiža je silnějši než obvykle nebo ma Jarek roboty jak cyp. A tady nastava okamžik k použiti ostravskeho zdurazňovaciho slova. V tomto případě je tedy na mistě obratit se na čišnika s duraznějši prosbou: „Jarek - dej mi pivo, kurva“. Netřeba zvedat hlas, netřeba křičet. Je třeba jen dat pauzu mezi oznamovaci větu a zdurazňovaci slovo. Podle delky pauzy apodle delky hrčiveho „r“ by měl Jarek poznat, jak moc je požadavek akutni. Schvalně si zkuste rozdil mezi „kurva“ a „kurrrrrrva“. To je sila, co? Hned se člověku ulevi. Pravě proto je toto slovo oblibene i mezi ostravskymi budhisty jako obzvlaště uklidňujici mantra. Podivejme se ještě na jednu možnost použiti. Može nastat extremni připad, který přichazi obvykle ve velice parnych dnech, kdy žizeň je opravdu neudržitelna. Pak nastupuje fenomen takzvaneho
ramovani. To znamena, že se cela věta zaramuje tak, aby už na počatku bylo slyšet, že situace je opravdu katastrofalni. V tomto případě zaramovana věta zni: „Kurva - Jarek, dej mi pivo - kurva“. Na Jarkově mistě už bych situaci nepodceňoval, bo další arsenal zdurazňovacich slov normalni Ostravak nema a v případě nesplněni přani hrozi slovni agrese, což znamena, že by se v mluvenem slově mohla objevit dokonce i sprosta nadavka.







2013 © PiDi Soft |  Mapa stránek |  Odkazy